From Carven to Rick Owens: Highlights from Day 3 of Paris Fashion Week

instagram viewer

Přikláním se k tomu, že nemohu uvěřit, že je to jen třetí den pařížského týdne módy. Ale také se mi to hnusí říkat, vzhledem k tomu, že se budu cítit stejně až do šestého dne, kdy začnu říkat: „Nemůžu uvěřit, že je téměř konec.“

Čtvrtek byl samozřejmě dlouhý a můj začal Carvenem. Návrhář Guillaume Henry dnes ráno udělal obzvlášť dobře dvě věci: vlněné sukně nad kotníky-které se mu podařilo dát pohyb s hlubokým diagonálním rozparkem-a stehenní boty, které jsou v současné době populární, ale velmi obtížné perfektní. Čím byly výjimečné? Henryho midi délka byla A-linie, ale stále dost úzká, aby nevypadala příliš retro. A kozačky uspěly, protože byly o něco širší než většina na stehně, což trochu ulehčilo. Henryho vzhled není typicky svůdný, ale kombinace školačky a sexpotu v této sezóně mu dala nový náskok.

Na Nina Ricci, návrhář Peter Copping udělal to, co umí nejlépe: elegantní oblečení, které ženy budou skutečně nosit, přijde na podzim. Miluji sukňový oblek a jeho šedá vlněná zavinovací sukně a odpovídající sako nezklamaly. Copping také ukázal spoustu roláků (kdo to neudělal, v této sezóně?), A oblíbené byly blony šaty v nejhezčí levanduli.

Poté, co Ricci, Stephanie a já jsme jeli módním autobusem k Ricku Owensovi - miluji Módní autobus! - kde jsme seděli v první řadě vedle všech ostatních. (Ano, Owen psí uši na stránce.) Kniha NYFW Marca Jacobse a vytvořil rozložení, které umožňovalo pouze jednu řadu sedadel.) hlásila Alyssa Čtvrtek na Owensově obsazení modelů, které většinou tvořili neprofesionálové. (Komentátor na Instagramu se urazil nad tím, že jsem jim říkal „skutečné ženy“, vzhledem k tomu, že modelky jsou také skutečné, sakra. Myslím, že má pravdu.) Každopádně oblečení - většinou tuniky a kalhoty spárované s koženými botami, které mi připomínaly Bensimona - na ně působilo trubkovitě. (Zdálo se, že přinutily modelky - ať už profesionální nebo ne), aby se odrazily po dráze.) Zvláště přitažlivé byly kabáty a bundy z vlněné plsti.

Nakonec to bylo na Christian Wijnants, jehož věci občas vidím na těch stojanech v Bird v Brooklynu. Jeho výběr barev v této sezóně byl obratný: používal pastely, ale ne ty typické. (Dominovala spíše bledá broskev, avokádo a nebeská modř než růžová a levandule.) A nějak se mu podařilo, aby kaligrafický patchwork vypadal futurističtěji než staromódně.