Brooklynské studio Lady Grey je plné kovů, chemikálií a nalezených předmětů z opuštěné továrny na punčocháče v brooklynském zálivu Dead Horse Bay. Mezi pokroucenými lahvemi a svářečskými nástroji je sbírka probíhajících prací, prací z minulosti a různých experimentů s kovem, které mi připadaly děsivé a uklidňující. Designéři, Sabine LeGuyader a Jill Martinelli, se setkali na umělecké škole, měli podobný styl a přestěhovali se do New Yorku před dvěma lety, aby zahájili svou linii. Od té doby se objevují mimo jiné v Nylon a Nachový. Jejich šperky se prodávají v Curve, Earnest Sewn a několika londýnských buticích. Minulý víkend jsem se otočil v jejich studiu, abych zjistil, jak dvě dívky dostaly své šperky na paži Ashley Olsen a fotografoval Jeurgen Teller a jaké to je zkusit to udělat ve městě, kde se snaží každý to.
Začněme od základů. Odkud jsi? S: Jsem z Massachusetts, přímo mimo Boston, i když moji rodiče nejsou odtud. Myslím, že někdo je Egypťan a někdo Francouz. Ale zůstal jsem ve škole, ale věděl jsem, že skončím v New Yorku. J: A já jsem z Miami. Ale nikdy neopustím New York.
Jak jste se tedy seznámili? S: Potkali jsme se v Mass Art v Bostonu. J: Přišel jsem pozdě. Myslím tím, že jsem studoval vědu, takže jsem přišel do školy později a věděl jsem, že chci být šperkařem. Myslím tím, že jako dítě jsem nakupoval v železářství a vyráběl šperky z čehokoli, co jsem tam našel - jako bych si prostrčil nehty přes uši. S: Začal jsem první rok. A v prvním ročníku uděláte ze všeho trochu. Jako dítě jsem vždy kreslil a maloval, ale po hodině šperků jsem byl závislý. Kdysi jsem se pokoušel dát více náušnic přes jeden otvor v uchu. Nejsem si ale jistý, jestli to byl znak mé budoucí kariéry. A vy jste právě klikli? J: Začali jsme být přátelé, protože se nám navzájem líbily věci. S: Chci říct, je to umělecká škola. Mnoho dětí tedy vyrábí jedinečné šperky se záměrem prodat sběratelům. A opravdu jsme chtěli být návrháři. J: Jo, chtěli jsme, aby naše práce měla integritu ručního umění, ale aby byla stále nositelná. Je to jako, nejprve myslíme na umění a sochařství, a pak myslíme na zákazníka. S: A to nás opravdu odlišilo od naší třídy, byli jsme jediní, kdo chtěli, aby naše práce tuto mezeru překlenula.Sabine, vlevo. Jill, správně.Dobře, takže jsi věděl, že chceš prodat své věci, ale jak víš, co máš dělat? Chci říct, každý designér chce být prodán v obchodech, ale jak se to stane? S: No, první obchod, kterému jsme prodali, byl v Bostonu. Tento úžasný obchod s názvem Mottsu prodává Commes des Gar√ßons a tak. Znali jsme majitele a její práce se jí líbila, proto o nějaké požádala. J: Ve skutečnosti se to opravdu povedlo. Ale pak jsme se přestěhovali do New Yorku a potřebovali jsme se soustředit na vybudování soudržné sbírky, webových stránek atd. tak jsme zastavili. Promluvme si o inspiraci. Dáváte pozor na přistávací dráhy? Kde začít? S: (Směje se) Ne! Chci říct, snažíme se nedívat na věci jiných lidí. Ani vědomě, věci se prostě organicky vyvíjejí v našich hlavách. J: Jo, je to velmi přirozený proces. Jako když jdu domů, na předměstí, je to opravdu čisté - život prostě vypadá jako neinspirovaný, pěstěný, dokonalý - takže můj mozek potřebuje naplnit všechny tyhle věci, aby to vyzdobil. Dává to smysl?
Naprosto. Je to skvělý způsob, jak to vyjádřit. Tento přirozený proces tedy vstupuje do velmi přirozené estetiky. Používáte hodně kostí a zubů. J: Jo, myslím, že jsem používal větve už na vysoké škole a Sabine byla opravdu na zuby a myslím, že naše nápady spolu opravdu dobře fungují. Pracujeme na naší nové kolekci a je to víc - no, je to čistší. S: Moje kamarádka mi vlastně dala své mléčné zuby, abych je použila v náhrdelníku. Ew. Spolupráce šperků je skvělý způsob, jak dostat své věci na přistávací dráhu před zákazníky a editory - zvažovali byste spolupráci s designérem? J: Chtěl bych dělat Alexandra McQueena. Nebo Wang, ale myslím, že docela přísahal Erin Wassonovi. S: Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, ale pokud by estetika designéra odpovídala té naší, byla by to opravdu zábava.
Řetězy na vaší inspirační zdi mi připomínají náhrdelníky Ricarda Tisciho na dráze Givenchyho. J: To bylo součástí mé diplomové práce! Viděl jsem tu show, kterou jsem mimochodem miloval a říkal si, co to sakra je? Ale myslím, že je to vlastně docela cool. Jsem si jistý, že by se mu vaše věci líbily! Oslovili jste designéry/stylisty/celebrity? Představuji si, že v New Yorku bude spousta příležitostí, i když by to rozhodně chtělo odvahu. S: Jedné noci jsme byli ve Sweet and Vicious a Ashley Olsen tam byla a já se opravdu styděl, ale naše kamarádka Jen si sundala všechny kostěné náramky a dala jí je. Ale nejlepší na tom bylo, že jsme ji viděli později v noci a ona je stále nosila. Takže si myslím, že se jí opravdu líbila! J: Zoe Kravitz ke mně přišla ve Starbucks a zeptala se, kde by mohla dostat moje prsteny. Je mi opravdu trapně, když se mě na to lidé ptají. Nesnáším, když říkám: „Ach, dokázal jsem to!“ ale ona je tak sladká, že jsem jí poslal spoustu. S: A nyní na obrázcích vždy analyzujeme její ruce, abychom zjistili, zda je nosí. J: A pak jsme zjistili, že Olsenové navrhují řadu šperků a já jsem se vyděsil! Chci říct, je mi jedno, jestli masové řady jako Forever21 kopírují naše věci, protože nemám pocit, že by zasahovaly do našich zákazníků, ale když to dělají menší návrháři z naší vlastní ligy, je to prostě na nic.
Už se vám to stalo, lidi? S: Ano. Chcete o tom mluvit? J: Je to opravdu přitěžující. Prostě nerozumím. Ale nutí nás, nebo alespoň mě, chtít pracovat tvrději a dělat lepší věci. Dobře, takže jste trochu na této propasti. Věci se vyvíjejí velmi dobře, lidé vědí, kdo jste. Získáváte tisk. S: Teen Vogue byl tu právě dnes. Milovali kostěné věci a vytáhli věci pro několik různých výhonků. J: A jeden z mých přátel pracuje na W„Myslím, že oni, vlastně si myslím, Jeurgen Teller, natočili některé z našich věcí pro zářijové číslo.
Což je skvělá expozice. Budujete dynamiku, kde doufáte, že budete za rok? J: Maxfield. S: Barneys. Nechci být ve všech těchto malých obchodech a nechat Barneyho říct: „Ach, vidíme je všude.“ Myslím tím, že jsme v Earnest Sewn, Curve a v Brooklynu. Byli nám nabídnuty jiné účty, ale já držím ruku pro Barneys! J: Také chci zaměstnance. Někdo, kdo udělá všechny ty sračky, které nechci. Chci jen navrhnout, vyrobit šperky. Někdo jiný může dělat tisk, plnit objednávky a dělat cokoli jiného, co nezahrnuje navrhování a stavbu. To zní jako dobrý plán. Potřebujete stážisty!J: Ano! Pošlete nám své! Dobře, nyní k poloproustovskému dotazníku: JAKÉ JE VAŠE OBLÍBENÉ SLOVO? S: Narf. J: Flux - je to šperkařské slovo. JAKÉ JE VAŠE POSLEDNÍ OBLÍBENÉ SLOVO? S: Dudlík. J: Když Derek řekne: „Čistit!“ JAKÝ JE VAŠE OBLÍBENÝ ZVUK/HLUK? S: Mám rád housle. J: Poprocks. JAKÝ JE VÁS NEJMÉNĚ OBLÍBENÝ ZVUK/HLUK? S: Znáte ten zvuk, když roztrháte bavlnu? Nesnáším to. Vím, že je to pocit, ale slyším to. J: Ten řidič paprskových paprsků za mým oknem v sedm ráno. JAKOU PROFESI, JINÉ NEŽ VAŠE, CHCETE SE O TO POKUSIT? S: Byl bych kuchař. Rád vařím. J: Toxikolog. Asi jsem se o to pokusil, protože jsem na to šel nejprve do školy, ale jo. JAKOU PROFESI byste NIKDY NECHCELI? S: Popelář. Hrubý. J: Žena v domácnosti. CO VÁS INSPIRUJE? S: Já. J: Předměstí, obchody s potravinami, nákupní centra a podobné věci. CO Z TOHO VÁS NIKDY NECHCETE ZNOVU PRACOVAT? J: Mizerní lidé. S: Ano. JAKÉ JE VAŠE OBLÍBENÉ SLOVO? S: Možná do prdele. Nebo hovno. J: Do prdele, jo. JESTLIŽE NEBEVE, CO CHCETE BOHI VÁM ŘÍKAT, KDYŽ UMŘETE? S: "Pěkná práce." J: Doufám, že uvidím Boha, až zemřu. Moje máma mi říká, že ne, protože nechodím do kostela.